AKTUÁLNÍ VÝSTAVA





ANTONÍN KRATOCHVÍL / ZA BOŽÍ OPONOU
Výstava 15. 11. 2023 – 14. 1. 2024
Kurátorka: Pavlína Vogelová

    Výstava ANTONÍNA KRATOCHVÍLA / ZA BOŽÍ OPONOU v Galerii Jiřího Jílkaje aperitivem k připravované publikaci AK47 II s texty Michaela Perrsona a doslovem Pavlíny Vogelové v produkci Atelijéru Půda, která vyjde ke konci roku 2023 a navazuje na předchozí první díl AK 47 z roku 2019. Antonín Kratochvíl se obecně zaměřuje na těžká a komplikovaná témata a jeho fotografická výpověď jako celek přestavuje jednu z nejkomplexnějších, celosvětově mimořádně cenných historických, ale i uměleckých stop lidského počínání ve 20. a 21. století napříč Evropou, Asií, Afrikou i Amerikou. Výstava i kniha představují výběr z mozaiky fotografických příběhů o osudech lidí, ohrožených formách života, zdevastovaném prostředí i o roli přítomnosti člověka. Volají po akutní potřebě lidské blízkosti v životě, umění a kultuře, vyvolávající tolik potřebnou energii a zvláštní chvění, jež v konturách kontrastu viděných mnoha nelidských osudů podtrhuje význam a hodnoty lidskosti.
    Pro Kratochvílovy fotografie platí, že v jakékoli situaci akcentuje ty nejhlubší podoby či interpretace archetypu lidství. Ty se odrážejí jak ve fotografiích ze střední Evropy těsně před pádem železné opony i po, tak ve snímcích z Rwandy, Iráku a dalších válečných či jinak konfliktních a problematických míst dnešního světa. Antonínovy fotografie zneklidňují a sugestivně promlouvají o lidskosti i její odvrácené tváře. Syrově a bez příkras podávají přímé svědectví o stavu člověka. To, co Antonína odlišuje od většiny fotografů, je jeho intuice, vyrovnanost, zdánlivá volnost, ležérnost i přirozená empatie, a především přesnost viděného. Je jedno, zda se jedná o celebrity jako David Bowie, Bob Dylan, Billy Bob Thornton, Debbie Harry či Keith Richards nebo o anonymní tváře lidí z nejrůznějších koutů světa. Objekt před fotoaparátem v jakémkoli prostředí se mu stává kořistí pro tvůrčí modelaci situace. Kratochvílovy fotografie pracují s přirozenou obrazností lidské duše i krajiny, relativizují krásu a vztahy, které velmi často zrcadlí rozpolcenost stavu.
Antonín Kratochvíl vynechává klišé a zaměřuje se na důsledky. Mistrně tím strhává masky a s lehkostí jemu vlastní, vystihne v záběru nuance, jež se tolik vymykají běžnému fotografickému světu. Michael Persson tomu říká „Kratochvílův efekt“.